Druhá hodina metody měření expozice režimy ostření ostřící body

26.02.2015 07:13

METODY MĚŘENÍ EXPOZICE

Konstruktéři fotoaparátů jsou si problému se střední šedou vědomi a tak vybavují fotoaparáty dalšími pokročilými metodami jak expozici změřit, doladit či ověřit. Většina fotoaparátů tedy nabízí 3 někdy i 4 metody měření expozice:

Maticové, poměrové, zónové
(Evaluative, Multi-zone, Multi-segment, Matrix - různí výrobci používají různé názvy)
Scéna je rozdělena do několika zón a porovnávána s rozsáhlou databází známých snímků. Na základě nalezené shody je rozhodnuto o nejlepší expozici pro danou scénu. Do úvahy se většinou bere i aktivní zaostřovací bod, který označuje místo s nejdůležitějším obsahem.
Kdy ho použít: V běžné každodenní praxi
Kdy selže: V situacích, kdy nelze předpokládat, že průměrný jas scény je střední šedá. Dále u snímků v protisvětle, silně kontrastních scén a v situacích, kdy požadujeme speciální expoziční záměr (západy slunce, noční snímky atp.).

Celoplošné se zdůrazněných středem (Center-weighted Average)
Podobně jako maticové měření bere do úvahy celou plochu snímku avšak za nejdůležitější část se považuje střed snímku bez ohledu na zaostřovací bod. Okraje snímku tak promluví do expozice mnohem méně významně.
Kdy ho použít: V situacích, kdy chceme řídit expozici podle hlavního objektu, který je jasově blízko středně šedé. To je typické u portrétů zejména v protisvětle nebo v jiných náročných světelných podmínkách. Běžný obličej či pleťová barva obecně je totiž velmi blízko střední šedé a tak se dá k naměření expozice snadno použít.
Kdy selže: Je dost riskantní při reportáži či běžné práci. Silně totiž závisí na jasu místa kde expozici měříte.
 


Průměrná pleťová barva v černobílém podání je velmi blízko 18% střední šedé. Je tak možné měřit expozici na "pleťovku", v nouzi i na vlastní ruku. Celoplošné měření se zdůrazněným středem je k tomu velmi vhodné.


 

Středové (Partial)
Vyhodnocuje pouze malou oblast (cca 8% plochy) ve středu snímku bez ohledu na zaostřovací bod.
Kdy ho použít: Výhradně k naměření jasu (EV hodnoty) konkrétního bodu scény.
Kdy selže: Nevhodný pro běžnou práci.

Bodové (Spot)
Vyhodnocuje velmi malou oblast (bod, cca 1-3% plochy) ve středu snímku bez ohledu na zaostřovací bod.
Kdy ho použít: Výhradně k naměření jasu (EV hodnoty) konkrétního bodu scény.
Kdy selže: Nevhodný pro běžnou práci.

REŽIMY OSTŘENÍ

Všechny DSLR umožňují zvolit typicky jeden ze tří ( Canon ze čtyř) zaostřovacích režimů:

 

  1. Manuální ostření (Manual Focus)
    Automatické ostření je vypnuto a ostří se ručně pomocí zaostřovacího kroužku na objektivu. 
    To je často nezbytné u scén, které jsou obtížné pro automatické ostření - např. v šeru 
    či tmě, v makrofotografii atp.
  2. AF Single, AF-S, ONE SHOT (různé názvy pro totéž)
    V tomto režimu DSLR jednorázově zaostří v okamžiku, kdy je namáčknuta spoušť do poloviny.
     Pokud ale otálíte s domáčknutím spouště a předmět se mezitím pohybuje k vám nebo od vás,
     tak se "vysune" ze správného zaostření. Tento režim tedy není příliš vhodný na pohybující se
    scény.
     
  3. AF SERVO, Continuous, AF-C, AI SERVO (různé názvy pro totéž)
    V tomto režimu DSLR ostří po celou dobu, kdy je namáčknuta spoušť do poloviny. Proto i když
    se předmět pohybuje, tak je stále udržován ostrý. Tento režim však o něco více vybíjí baterie
    a neumožňuje použít metodu Point-Recompose-shot. Tento režim se také často kombinuje se 
    sekvenčním snímáním. Pro rychle se pohybující scény má však smysl pouze v případě, že je
    objektiv vybaven rychlými ultrazvukovými motory.
     
  4. AI FOCUS (pouze Canon)
    Tento režim nabízí pouze Canon. V tomto režimu si fotoaparát sám vybírá mezi režimem
    ONE SHOT a AI SERVO.

 RUČNÍ DOOSTŘOVÁNÍ

Čas od času se naskytne potřeba automaticky zaostřit motorem a poté mírně doostřit či doostřovat
ručně – například u makra či sportu. Klasické motory takový luxus obvykle neumožňují, protože to
znamená se „prát“ s motorem, což jej může i poškodit. Je potřeba nejprve přepnout do ručního
 ostření (MF, Manual Focus), tím vyřadit motor a následně je možné ostřit ručně.

Na rozdíl od klasických motorů je většina ultrazvukových motorů (ne však zcela všechny) schopna
současného automatického a ručního ostření. Oba pohyby se prostě sčítají a nedochází k žádnému
přetahování. Například Canon značí takovou možnost jako Full Time Manual (FTM) a poskytují to
 jen objektivy vybavené ostřením typu USM Ring. Sigma tuto schopnost značí Dual Focus (DF) atd.

OSTŘÍCÍ BODY, AF POINTS

Všechny DSLR umožňují zvolit v hledáčku místo nebo oblast, podle které se zaostřuje.
Výběr se provádí výběrem jednoho nebo více ostřících bodů (AF bodů). Na výběr bývá:

  • Aktivní jsou všechny AF body
    DSLR si sama vybere, podle kterého AF bodu zaostří. To se může podařit jen
    jednomu bodu nebo i více bodům. Logicky šance na zaostření stoupá, kontrola
     nad výsledkem (zejména při práci s malou hloubkou ostrosti) je však velmi nízká.
    Výběr všech bodů lze doporučit v režimu AF SERVO, kdy si DSLR dokáže pohybující
     se předmět mezi jednotlivými AF body i předávat.


V režimu AF SERVO je vhodné zvolit všechny AF body. DSLR bude potom automaticky
měnit AF bod nebo i více bodů s cílem udržet ostrý fotografovaný předmět.

  • Aktivní je jen jeden konkrétní bod
    Při této volbě je možné zvolit jeden konkrétní AF bod. Tento bod potom musí při
    ostření (namáčknutí spouště) ukazovat na zaostřovaný předmět a navíc na nějakou
     jeho hranu. Šance na úspěch klesá, kontrola nad výsledkem však stoupá. Protože
    to však velmi omezuje kompozici snímku, používá se pro ostření obvykle metoda 
    Point-recompose-shot.

  • Aktivní je skupina bodů
    Profesionální DSLR umožňují nastavit i různé skupiny bodů, které se potom zúčastní
     ostření. Jednak je možné zapnout okolní body kolem jednoho zvoleného AF bodu,
    které potom asistují při ostření, nebo celé předem vybrané skupiny bodů.


Ukázka možností skupin bodů u Canon EOS 1D Mark IV.

zdroj: www.fotoroman.cz

Zpět